Silvestr jinak

V septimě jsem strávil Silvestr na chatě Držkové ve společnosti přátel ze Zlína. Většina z nich byli skauti, a když jsem jej srovnal se Silvestry předchozími, tak jsem byl téměř v sedmém nebi. Pravda, troška alkoholu nechyběla, vyzkoušel jsem vodní dýmku (upozorňuji, že mi již bylo 18) a hlavně mi s těmi lidmi bylo moc fajn. Vady na kráse se pravda objevily, ale pozitiva převládala - hráli jsme hry, dívali se na filmy (poprvné jsem zhlédl Gattacu - film, který mě tak trochu provází životem), bavili se o tom, co nás nějak všechny spojovalo a hlavně - rozumněli jsme si. Neříkám že předchozí dva Silvestry byly špatné. Byl jsem taktéž s kamarády, mělo to hodně pozitiv (hlavně ta možnost nebýt doma - i tam by to samozřejmě bylo fajn, protože s rodičema každá hádka v mém pubertálním období končila udobřením a omluvou a nemůžu říct, že bych se o nich kdy musel vyjadřovat sprostými slovy - to říkám jen proto, že v trolejbusech tohle musím poslouchat a je mi z toho docela nemilo). Nicméně těm Silvestrům chybělo něco zásadního. Hloubka. A Silvestru se skauty na Držkové se podařilo kousek takové hloubky mi nabídnout. Jenže pořád to nebylo ono. Bylo nutné hledat dál. Nalezl jsem na dalším Silvestru LP 2004. Opět se skauty, tentokráte ale ze 6. střediska ve Zlíně, jsme vyrazili s krosnama na zádech a běžkama na nohou k severní hranici naší republiky. Téhož dne jsme se vyškrábali na Kralický Sněžník a přespali jsme na lesní cestě kus za jeho vrcholem ve stanech. Byla to bomba. Dobří kamarádi, relativně extrémní výkon (běžky a krosna jsou vražedná, ale strašně zábavná kombinace) a krásné prostředí zasněženého Kraličáku. Pobyt ve sněhu na jedno dopoledne se nedá srovnat s pobytem spojeným s přespáním. Člověk dělá spoustu nezvyklých pohybů a spousta z nich jen vyčerpává a ubírá teplo. Není to nic, co by nešlo přežít, protože jsme veškeré jídlo i oblečení navíc měli s sebou. Nehledě na to, že další noc už měla být na chatě. Od té doby už nebyl Silvestr, který bych nestrávil skutečně intenzívně - s dobrým kamarádem po boku a v nádherném prostředí, v němž nejistotu překonává jen vaše zdravé sebevědomí a to, co je ve vás. Silvestr, na který nezapomenete, protože nesplyne s těmi předchozími - v uzavřené budově, s lidmi, jež mnohdy neznáte (jméno k poznání opravdu nestačí) a často i se zážitky typu: kolik jsme čeho vypili a kdo se kde pozvracel. Jenže kdo tohle nevyzkoušel, ten nepochopí. Je potřeba totiž už zpočátku dát trošku větší vklad, abychom získali ten obrovský výnos, kterým se Silvestr v horách odvděčí. Nehledě na to, že pokud neste "připraveni", může jít i o život (budeme-li k sobě ale upřímní, pak Silvestr ve městě je mnohem nebezpečnější - kvůli rachejtlím i alkoholu). V následujících článcích se vám pokusím přiblížit, co všechno je potřeba mít s sebou, aby pobyt v přírodě v zimě (na Silvestra je to především kvůli prázdninám a volnému času) byl co nejvíce bezpečný a abyste si jej skutečně užili(vycházím především z vlastních zkušeností). Kdo zkusí uniknout z většinou povrchních veselic do hor, těžko potom bude chtít jinak ;-)